"No jasně, pověz nám to ještě jednou."
Seděl jsem docela pohodlně v umělohmotné zahradní sedačce a z vysoké sklenice usrkával džus. Kolem plno kamarádů, už ani nevím, co byli zač, pár lidí co jsme neznal a co dnes přivedl Joe. Některý z nich sem viděl poprvé. Všichni se bavili, každém vykládal s někým a myslím, že jsme se všichni cítili fajn. John vykládal před chvílí jakousi veselou povídačku z divokýho západu a všichni, kdo ho zrovna poslouhali, se ohromně bavili.
Dolil jsem si s ohromnýho skleněných džbánu do sklenice džus. Když jsem přišel mezi tu spoustu lidu, trochu jsem se zpočátku cítil nesvůj, ale už to bylo v pořádku. Rozebírali jsme s Jimem nesporný klady elektrické kytary, kterou si on právě pořídil a právě v tom si Joe vzpoměl, že byh mohl vyprávět "svůj příběh", jak jsem tomu s oblibou říkával.
Bylo dopoledne, nevím přesně, kolik asi mohlo být hodin, řekl bych tak hodinu dvě po snídani, kousal jsem šíleně přeslazený fíky, co ležely v ohromným množství v mísách na stolcích a nemohl se zbavit drobounkejch zrníček, co se mi dostaly mezi zuby. Nikoho nenapadlo, že by sem mohl přinést párátka. K čemu taky při dopolední párty, asi tu nikdo nemá takový díry mezi zubama jako já.
Tu historku mám docela rád. Vyprávěl jsem ji už opravdu mockrát, ale můžu ji vykládat dvakrát, třikrát, pětkrát za den a ani po desátý mě neomrzí. Vlastně sám ani nevím, o se na ní všem mejm přátelům líbí. Hlavně Joe ji rád poslouchá. A já zase miluju, jak se u ní Jane směje. Hází jemně hlavou, až se jí vlasy vlní, zubí se, oči se jí hrozně hezky smějou a já, jak jí tak při tom vyprávění pozoruju vždycky v té chvíli ztrácím slova, a vždycky znova a znova si říkám, čím to. Jane ji taky už slyšela mockrát, jednou chtěla, abych jí to vykládal, když jsme spolu zůstali v zimě na horské stezce a Jimi běžel pro horskou službu. Jane si vymkla kotník, nebo co to bylo a pak čtyři měsíce nemohla pořádně chodit. Jenže od toho výletu jsme se potom tři a půl roku neviděli. Jezdil jsem do Arkansasu a dělal reklamu na ovesný vločky.
Teď ale sedím na střešní verandě v umělohmotnejch bílejch zahradních sedačkách a usrkávám z vysoké sklenice džus. Jasně, Joe chtěl, abych povykládal svou historku. Nějak jsem se zamyslel. To asi tím, že jsem hleděl na barák naproti a přemýšlel o elektrické kytaře. Je klasickej. Neomítnutej, jako všechny tady kolem v okruhu dvou set mil, dřevěný žaluzie na oknech a térovou střechu. Lidi tady žijou dost zvláštně. Ne jak u nás. Tam je to jiný. No jo, mám rád dřevěný domy. A červený střechy.
Odpověděl jsem Joemu, jako že jsem ho slyšel. Lidi, co seděli kolem se otočili, aby mohli poslouchat. Nalil jsem si ještě trochu džus a odsunul se trochu dál od stolu. Napadlo mě, jak bych měl začít dneska. Možná proto je ta historka stále originální a zajímavá i když skoro všichni vědí, jak to nakonec dopadne. Vidím, že ani Jane si ji nenechá tentokrát ujít a už se těším na její smích.
Ne, že by se jindy nesmála, ale to byste ji měli vidět, když vyprávím. Myslím, že to umím. Vždycky jsem dobře psal. Na střední mi matikářka naštěstí nepravdivě prorokovala, že buď nedostuduju nebo se budu živit jako literát. Místo příkladů jsem si do sešitu parafrázoval texty prokletejch básníků.
Teď sem ale seděl pohodlně v bílé umělohmotné zahradní sedačce a z vysoké sklenice popíjel džus. A protože Joe chtěl, abych vyprávěl svoji historku, začal jsem ji vyprávět.